Hubnutí | My story

30. dubna 2018 v 16:00
Už když jsem byla na základní škole, tak jsem schytávala posměchy na mojí postavu. Vždy jsem byla oplácaná a nepatřila jsem k těm nejhubenějším. Jenže to nebylo lehké, když jsem byla ve třídě, která byla plná hubenýma holkama. Nějak jsem tomu v těch mladších letech nerozuměla a ani jsem to neřešila. Jenže mi padlo 12let a už jsem si začala všímat jak vypadám já a jak vypadají holky v mojí třídě. Měly krásně hubené nohy, břichno v jedné rovině a byly rády, když nějaké to kilo přibraly. A pak jsem tam byla já. Měla jsem 45-50kg, byla jsem ráda, když jsem si viděla na špičky nohou a byla ráda, když mi bylo tričko velikosti M. Nikdy jsem nebyla nějak vysoka, takže na mně šlo vidět každé kilo, které jsem zhubla nebo přibrala.
Začaly se tvořit blogy o anorexi, bulímii a různých dietách. Už jsem byla vyčerpaná z těch všech posměchů, tak jsem je začala číst. Pořád jsem si říkala, že když budu dobržovat jídleníček jako mají ostatní anorektičky, tak brzo budu jako ostatní holky ze třídy. Nikdy jsem o tom rodičům neřekla, protože jsem jim nechtěla dělat zbytečný starosti navíc.
Začala jsem cvičit, hidně cvičit. Cvičila jsem 6x týdně a nejedla jsem skoro vůbec. Jen o víkendu, pokud jsem byla s rodinou někde, kde jsme jedli u jednoho stolu. Kilogramy šly dolu, a lidi si začali všímat, že hubnu. Rodiče pořád mysleli, že je to tím jak často cvičím, že jim normálně. Byla jsem tak ráda, že mi to prochází. Abych Vás ujistila, NIKDY jsem do anoregie nespadla.
Abych Vám řekla jak jsem na tom dnes. Nejsem spokojená se svým tělem. Ještě tak před dvěmi lety jsem měla 70kg. Nyní mám 49-52kg. Jsem spokojená se svojí váhou, ale ne se svojí postavou. Nelíbí se mi jak se mi klepou stehna a jak nemám spevněné břicho.
Před pár měsíci jsem začala mít velké bolesti břicha. Bolest mi šla od žaludku. Pořád jsem si myslela, jak je to z hladu. Začala jsem více jíst, ale nepomohlo to. Ale nezačala jsem ani po tom, jak jsem začala více jíst přibírat. Pouze bolesti byly větší a větší. Nepřišlo mi to normální tak jsem to oznámila mamce. Ta se rozhodla, že mě vezme k doktorce. Nemám ráda doktory, ale ty boleti už nešly snést a tak jsem souhlasila. Dostala jsem dietu. Nesmím mastá jídla a beru prášky, po kterých mi je ještě hůř. Odebrali mi krev a měla jsem špatné výsledky. Za měsíc jdu na fibroskopii, a jsem zvědavá co mi tam najdou. Poslední 2 týdny mě to bolí tak moc, že když se rozhodnu jít cvičit, nezvednu se pomalu ani z postele natož abych šla cvičit kardio. Takže si na to budu muset ještě nějakou dobu počkat, a pít jen rozmixované jahody s mlékem.
Tak prosím neblbněte s hubnutím.
Byl už jste někdo někdy na fibroskopii? Jaké z toho máte pocity. Určitě mi to napište do komentářů.
To je pro teď konec, a budu se na Vás těšit u dalšího článku.
Ahoj BN.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama