Červen 2018

OBLÍBENCI | Červen 2018

30. června 2018 v 12:49 OBLÍBENCI
Tak jsem na tento formát článku přišla i já. Napadlo mě, že bych Vám mohla každý měsíc ukázat moje oblíbence a třeba Vám i něco doporučit.
Jako první tu mám parfém: Yoppy sexy glam
Tento parfém jsem dostala k narozeninám od babičky, protože věděla že už několik let používám parfém od Guessu. Takže mi pořídila tento od Yoppy a trefila se skvěle. Voní nádherně elegantně, není tak sladká a prostě tu vůni jsem si zamilovala hned. Je lehký a vydrží strašně dlouho. Stačí si ho nastříkat na tričko a cítíte ho třeba i druhý nebo třetí den. (Omlouvám se, nešlo mi to otočit)

Dále tu mám: knihu Mléko a med od Rupi Kaur
Abych řekla pravdu, tak jsem nikdy knihy nečetla. Nebavilo mě si jen tak sednout a číst několik hodin. Ale pak jsem všude na instagramu viděla, jak všichni začali číst tuto knihu. Má sice hodně stránek, ale na každé stránce je pár řádků. Je to poezie, na kterou jsem nikdy nebyla, ale tato mi dávala smysl, a i jsem se na některých stránkách našla. Takže doporučuji těm, co neradi čtou romány, ale zajímá je poezie. (Omlouvám se, nešlo mi to otočit)

Dostáváme se k věci do sprchy a tou je moje nová láska: Sprchový gel v pěně
Tuto pecku jsem dostala k narozeninám od tety. Nevím jestli to seženete v Čr, protože toto je z Německa. Je to úžasný. Voní to jako meruňka a je to taková bomba, že pak by jste si lehli do klubíčka a čuchali tu nádhernou vůni. Nikdy by mě nenapadlo, že by něco takovýho mohlo vydržet už měsíc. Myslela jsem si, že ta pěna bude hned pryč, protože toho musíte dát opravdu hodně, a ne. Mám to už řesně měsíc a je tam toho pořád hodně. Takže doporučuju.
PS:Mám na tom nasané SPRCHOVAT, ale to na tom nenajdete, napsala mi to tam teta, abych si to nespletla s deodorantem.Smějící se
(Omlouvám se, nešlo mi to otočit)

Jaký je Váš odblíbená věc?
BNLíbající

Můj den|28.6.2018

28. června 2018 v 21:50 MOJE DNY
Dneska jsem měla mít školu, ale taky jsem měla od 9 ráno jednu akci. Základka na kterou jsem chodila, tak každý rok dělá rozlučku, kde si každá 9. třídá udělá na nějaký 2-3hod svůj program, kde tancují, zpívají a připomínají si co za těch 9 let jako třída zažili. Protože já i přítel jsme chodili na stjnou základku i do stejného ročníku, a já dostala pozvání na letošní rozlučku, tak jsem se rozhodla, že by jsme tam mohli jít spolu. Už jen z důvodu toho, že na té rozlučce byl na deváťáka pasovaný přítele bratr, tak jsme se rozhodli, že se půjdeme podívat jak jsme už starý, a že už je to nějaká doba co jsme tam stáli my. Křičící Taky jsme tam potkali kluky, co na tu základku chodili s níma, a máme s nima nějaký vzpomínky, tak jsme si hezky popovídali. A bylo to strašně hezký.
Asi mě to celé dopoledne tak zmohlo, že když jsme přišli domů, tak jsem hned vlezla do postele a na 2 hodiny usla. Přítel mezitím odjel k babičce do obce za městem a já si teda mohla zdřímnout a udělat nějaké věci okolo školy.
Když jsem si dodělala jídlo, tak jsem taky omylem utrhla nehet. Začalo mi téct strašně moc krve a brněl mi celý prst, takže jsem přítele zavalila zprávami kdy se vrátí, že krvácím, a že potřebuju na nehty, abych zítra na to předávání vysvědčení měla všech 10 nehtů.
Neni ani možný, že už jdu do 2. ročníku a za chvíli budu končit a uvidim jestli budu dále studovat, nebo jestli už půjdu pracovat sama na sebe. Ale zatím to nechávám ve hvězdách a v rukou osudu. Takže co se stát má, to se stane. Jsem nervózní, ale těším se.

A co Vy? Co jste dnes dělali?
BNLíbající

Rovnátka

25. června 2018 v 11:00 SEBEVĚDOMÍ
Když mi bylo 12/13 let měla jsem strašně křivý zuby. Nelíbilo se mi to a chtěla jsem rovnátka. Pořád jsem o tom mluvila mamce, ukazovala jí fotky a když jsem potkala někoho s rovnátky, tak jsem to obdivovala. Asi jsem si to tím sama přivolala, protože se mi začaly ještě víc křivit a dopadlo to tak, že mi špičáky nemohly jít dolů, protože jsem tam neměla místo. Takže jsme šly s mamkou k zubaři, a tam mi poradili ať si zajdu na ortopedii a domluvíme se na rovnátkách. Byla jsem nejvíc šťastná, že konečně budu mít rovný zuby. Rovnátka jsem měla na horních i spodních zubech.
Teprve jsem dostala takový aparát, který jsem měla upevněný za stoličky a měla jsem ho jen na horním patře. Strašně jsem šišlala. Každý večer mi mamka musela otočit takovou dirkou, aby se začal utahovat, a ty nožičky se rozstáhly. Bolelo to jako blázen a vždy se mi potom točila hlava a bolely zuby. Měla jsem ho asi půl roku, a pak paní ortopedistka konečně řekla, že ho sundáme a 2 dny po sundání se nasadí fixní rovnátka.
Konečně přišel den D. V 8 ráno jsem přišla s mamkou na ortopedii, kde mi konečně měli nasadit fixní rovnátka. To jsou ty co jdou hodně vidět. Prostě zámečky a drátek. Měla jsem je mít nejprve rok, ale kvůli hodně křivým zubům se to natáhlo na 2 roky a nějaký měsíce. Ty 2 roky byly nejlepší i nejhorší v mým životě. Bolet vždy po utáhnutí drátku, a ten krásný pocit, když jste začala vidět první změny. Po 2 letech konečně přišel den, kdy mi je sundaly. Všechny zuby v jedné rovině a konečně rovné. Dostala jsem takové průhledné na den. Ty nosíte proto, aby se ty zuby nevrátily do původního stavu. A pak ještě na noc s drátkem, který Vám ty zuby udržoval v nějaké pozici, ale už nevím proč se to střídalo.
Uběhly nějaký roky, a ty průhledný rovnátka jsem omylem vyhodila a ty s drátkem mi uplavaly v moři. Takže jsem je nenosila. Před nějakou dobou jsem si začala prohlížet svoje zuby. Jakou mají barvu a jestli jsou pořád tak rovný. Ale zjistila jsem, e nejsou. Ne, že bych je měla tak křivý jako před x lety, ale prostě už nebyly všechny v jedný rovině. Jenže já chci úplně rovný zuby, tak jsem zase zašla za paní doktorkou na ortodoncii. Nabídla mi, že bych mohla znovu dostat ty průhledný rovnátka, který by mi ty zuby udržely v tom stavu, jaký teď mám, a zadarmo. Nebo, že mi udělají nový rovnátka a znovu se mi budou rovnat zuby, ale za celkem velkou cenu. Ale já svoje zuby miluju, takže jsem přijala tu druhou dražší možnost. Takže se mi udělaly nový otisky zubů, 3d screen a vyrobily se rovnátka, přímo na mojí pusu. Hlavně jsem nechtěla abych měla nějaký zámečky, protože potřebuju mít krásný usměv bez nějakých drátů, tak jsme se s paní doktorkou domluvily, že budu mít průhledná rovnátka.
Tyto průhledná rovnátka na zubech nejdou vůbec vidět. Jen z blízka, a nebo když se pořádně zadíváte. Ale e většině času vidět opravdu nejdou. Ty zuby mi to rovná, protože to cítím. A brala bych aby za tu cenu to rovnání bylo bez bolesti, ale to já asi nezařídím. Dostala jsem od paní doktorky 2 páry rovnátek. Ten první pár jsem nosila přibližně 2-3 týdny a pak jsem je musela vyměnit za ten druhý, který už je pevnější, a cítím to více i na těch zubech a bolesti hlavy. Ale co, za krásu se musí trpět. Tyto rovnátka musím nosit 22 hodin v kuse, a sundavám si je jen na jídlo a když piju něco sladkýho nebo narevnýho. Protože pak se Vám ty zuby můžou začít kazit a obarvovat. Také si je msím po každém jídle a barevném pití čistit. To znamená, že si zuby čistím cca 10-15krát denně. V srpnu budu mít další kontrolu, kde se dozvím jak tato ''léčba'' bude pokračovat.
Máte rovnátka? Měli jste nebo by jste chtěli? Určitě mi to napiště do komentářů.
BNLíbající

Víkend|23.6.-24.6.2018

24. června 2018 v 10:30 MOJE DNY
Jak asi všichni víte, tak jsem od čtvrtka sama, protože mám přítele v Brně. Takže jsem 4,5 dne byla sama. Kromě toho, že jsem mu pořád psala a volala (berte s nadhledem) kdy už se vrátí. Našla si novou práci. Jsem taky nakupovala a byla s nejlepší kamarádkou. Byla jsem skoro každý den někde na pbdě, takže je teď složitý se vrátit zpátky do toho rožimu co byl než přítel odjel. A co si budeme povídat, kdo by si hned nezvyk chodit každý den na jídlo do restaurace.
Mám od pátku rovnátka, takže jsem ještě polovinu víkendu probrečela (ne do slova) kvůli bolesti zubů a hlavy. Nebudu Vám tady teď o nich něco psát, bude o tom samostatný článek. Ale už ho mám celkem v hlavě připravený. Takže snad brzo se můžete těšit.
Dneska mám v plánu jen ležet a čekat až se mi vrátí přítel. Nikdy jsem se na nikoho tak moc netěšila, jako právě dneska. I přes to, že jsem nikdy nebyla bez něj víc jak 2 dny = 1 noc, tak si myslím, že jsem to zvládla ukázkově. Prostě jsem zvyklá, že jsem s ním pořád, a když mi odjede na úplně druhou stranu republiky, tak to zvládám hůř. A lhát Vám nebudu. První 2 dny jsem probrečela celou noc, když mi volal aby mi popřál dobrou noc. Ale už je na cetě domů a já už konečně nebudu usínat s plyšákem v náručí.
Jsem i rda, že ten víkend končí, protože moje peněženka teď dost zabrečela, protože ne že bych si koupila hodně oblečení, ale rovnátka něco stojí, a kalhoty do práce jsem potřebovala, takže jsem běhala po městě a hledala čistě černý pohodlný kalhoty, které jsem našla dokonce až v GATE.
Přemýšlela jsem, že bych napsala článek o mé ranní rutině. Měli by jste zájem? Napište mi to do komentářů.
BNLíbající

Můj den|21.6.2018

21. června 2018 v 21:12 MOJE DNY
Dneska v 6 ráno mi odjel až do neděle přítel do Brna. Hned ráno jsem ten jeho odjezd probrečela a už doufala, že se vrátí s tím, že teda nikam nedeje, ale jasně že se to nestalo.Takže já musela vstávat na praxe, i když se mi tam vůbec nechtělo. Tak jsem si to tam hezky 6 hodin odchodila a jela domů. Sice jsem na klasiku dobíhala vlak, ale když na Vás na vlakáči čeká nejlepší kamarádka, tak se hned běží lépe. Šly jsme ke mně kde jsme si daly oběd a připravovaly se na pohovor. Prošly jsme 3 podniky, všude nechaly svoje telefoní čísla a čekáme až se nám ozvou.
Pak jsme zase byly u mně, protože prostě nemůžu být sama doma bez něj. Je to takový prázdný tady bez něj. Hlavně je nejtěžší ta dálka. Bych ho nejradší měla u sebe a usínala v jeho náruči. Jel pracovně s klukama, takže ať si to užije a pak má zase sílu na mě.
Zítra mám poslední praxi za tento školní rok, takže konečnš už jen pár dní a mám 2 měsíce klid. Nikdy jsem se více na prázdiny netěšila tak jako teď. Jsem už úplně hotová. Už ani z tý postele se mi nechce ráno, jak už vím, jak se to blíží. Včera mi učitelka úplně popletla známky, takže se řeší jaký známky mi prohodila a jaký jsou správně.
Jdu si dát masku a spát.
Dobrou noc.
BNLíbající

Borelióza

19. června 2018 v 21:43 BORELIÓZA
Dneska jsem měla lítání po doktorech. Konečně jsem byla na kontolních odběrech krve ohledně boreliózy. Jsem zvědavá jak to dopadne. Pořád mě bolí klouby. Bolí mě chození do schodů, i ze schodů. Není to nic příjemného. Pořád jsem taková mrzutá.
Pohádali jsme se s přítelem, takže zase spí jinde a snad to bude brzo v pohodě. Ve čtvrtek mi odjíždí do Brna, takže to bude poprvé co jsme od sebe až takhle daleko. A co si budeme povídat, pro takovýho žárlivce jako jsem já to není lehký. Ale bude se mnou moje nejlepší kamarádka a budeme často venku, budeme chodit na procházky. Takže to bude hezký. Hlavně od sebe budeme s přítelem po 2 letech vztahu od sebe více než 2 dny. Ale ať si to užije. Stejně tam jede pracovně a moc času tam mít nebude.
Před chvílí jsem koukala na bakaláře a už mi chybí uzavřít jen 3 známky. A co si budeme, konečně se můžu chlubit tím, že se mi začíná plnit to, co jsem chtěla už na základní škole. Jsem strašně moc šťastná za to, jak se to teď všechno ukazuje, že když někdo něco chce, tak to prostě jde.
Jdu si sundat masku z obličeje a půjdu spát.
Dobrou noc.
BNLíbající

Stres

17. června 2018 v 10:01 POZITIVNÍ MYSL
Za 2 týdny je konec školního roku, a to znamená stres z dodělávání známek, hodně učení a málo času. Od zítra mám zase týden praxe, takže budu zase chodit domů strhaná. Přítel má školu, takže teď se bude flákat on. Vždy nám to výjde tak, že když mám já školu tak on má praxi. Tak se tak hezky doma střídáme.
Moje tělo cítí každou změnu na mě, takže i stres není výjimkou. Musim si často dávát takový ten relax a zase se hodit do domácí pohody. Protože nějakých těch pár let už studuji, tak každým rokem ten stres zvládám lépe a lépe. Nejprve jsem si pořád říkala, že to přejde až vše skončí, pak jsem se začala hroutit a kolabovat, a pak to přešlo do fáze, kde jsem kolabovala kvůli nedostatku spánku a předávkování kofeinem.
Když jsem byla v prvním ročníku střední školy, každý půl rok jsme měly dovednostní zkoušky. Musela jsem na nich ostříhat pánský střih a oholit a potom natočit paní vlasy na natáčky, ostříhat a udělat účes. Takže jsem musela cca 2-4 týdny před zkouškami se začít učit a dohánět věci, které jsem potřebovala, aby mě pustili k těm zkouškám. Znamenalo to, že budu spát v noci 1-2 hodiny, budu přežívat na kafi, kole a energy drinkách. Věděla jsem, že potřebuju i jíst a spát, ale nějak mi to bylo jedno a většinu času trávila s papírama v ruce a kofeinem v těle. Začalo toho být až nad havu a stalo se to, že jsem 4 dny jela nonstop. Ano, pro někoho to může být málo, ale spát měsíc v noci 1hodinu a potom ani tu ne, tak tělo to nezvládá. 2 dny před zkouškami jsem se probudila v nemocnici. Bylo mi zle, ale konečně jsem se dobře vyspala. Ale Vám říkám, nikdy tohle nedělejte. Neni to zdrvé a ani bezpečné. Dávejte na sebe pozor, a hlavně dopřávejte svému tělu i dlouhý spánek.
Ale dnes, když na sobě pociťuji stres, dojdu si na masáže, nebo si doma lehnu, dám si do vlasů a na obličej masku, na vanu si dám svíčky a užívám si teplou vanu a klid. Snažím se na nic nemyslet. Když mi už ani to nepomáhá, tak odjedu na prodloužený víkend někam do přírody. No nemusí to být ani na celý víkend, ale stačí na celý den. Nemyslet na tu danou věc, kvůli které jsem ve stresu. Vlastně jde o to, že musíte nějakým způsobem zapomenout, že Vás něco trápí.

Co pomáhá Vám na stres?
BNLíbající

Můj den|15.6.2018

15. června 2018 v 22:19 MOJE DNY
Dneska jsem zase byla ve škole. Uteklo to strašně rychle. Jsem tam přišla a za chvíli (za 6hodin) zase odjela domu. Psala jsem 3 testy z odborných předmětů, který jsem vůbec nečekala. Takže mě p. učitelky celkem překvapily, když jsem tam pár dní nebyla kvůli nemoci.
Vůbec jsem večer na dnešek nespala, bylo mi špatně a měla jsem divný sny o škole, takže jsem hned po probuzení byla zase schopná jít spát. Celou dobu ve škole jsem přemýšlela o tom, jak hned co přijdu domů si půjdu lehnout. No nakonec jsem nešla, ale šla jsem uklízet a spánek se nekonal, protože se pak vrátil přítel a šli jsme se projít po městě. Koupili jsme si zmrzliny a šli zase pomalu domů.
Pořád se učim, teď budu mít týden praxi, až na úterý co tam nejdu, protože jdu na kontrolní odběry krve na tu boreliózu. Jsem uplně psychicky vyčerpaná. Je mi zle a jsem unavená z každýho pochybu co udělám. A to neříkám o tý bolesti kloubů. Není to žádná sláva, co si budeme povídat.
Zítra budu s přítelem zase vstávat brzo, protože má zápas, tak ať mu popřeju štěstí a vyprovodim ho. Potom možná přijede kamarádka a půjdeme se někam projít a popovídáme si a bude fajn. Teda aspoň v to doufám. Protože jsem úpln k.o..
Dala jsem si do vlasů kokosový olej a na obličej masku od Baley a dávám si takový wellness. Ještě by to chtělo nějakou masáž, a byla bych spokojená. Bolí mě hlava, asi z toho stresu, už aby byly prázdniny a já nic nemusela řešit.

Jdu se podívat na nějaký film a potom spát.
Dobrou noc.
BNLíbající

Moje sny

14. června 2018 v 10:00 POZITIVNÍ MYSL
Vždy jsem byla snílek. Už od malička jsem všem povídala co chci jednou dokázat. A to mi také zůstalo do dnes. Sice jsou ty cíle jiný, a taky je pro mě důležitý něco jinýho, tak pořád snim o tom stejném. Nikdy si nedávám cíle jako jsou, že zhubnu, nebo že budu jíst jinak, ale přemýšlím hlavně nad tím co vím, že je pro m v tu dobu nejdůležitější.
1. Vlastnit svojí firmu
Když jsem byla mladší, říkala jsem že jednou budu vlastnit svojí firmu. A budu pánem sama sobě. Pravdou je to, že jednou chci vlastnit svojí restauraci nebo hotel. Je to velký krok a asi by do něčeho takovýho jen tak nešel, ale u mě je to na prvním místě. Když poslední dobou přemýšlím nad tím, že až skončím tuhke školu, tak skončím úplně a do dalšího studia nepůjdu, ale opak je pravou. Vzpomenu si pak na tento sen, a jak bych se jednou chtěla cítit a zase mě to vrátí zpět, za tím, že přemýšlím o další škole, která by mi k tomu mohla pomoct.
2. Dělat nějaký sport
Jako menší jsem jezdila na koních a dělala voltiž, ale musela jsem cca 3roky zpět skončit, kvůli vážnému úrazu. Musela jsem na operaci a dlouhou dobu si nemohla sednout na koně. Doma mám pořád vyvěšené stuhy ze závodů a chvílema se chci k tomu vrátit, ale nejde to. I když já bych se chtěla rátit, tak se o mně přítel bojí. Já jsem takový extrém, že i když jsem měla kvůli tomuto sportu zlomenou skoro každou kost v těle (rameno, ruku, nohu, žebra, klíční kost, atd.), tak bych do toho šla znovu. Ale přítel si stojí za tím, že k tomu se nevrátím, že by mě chtěl živou. Ale co mě poslední dobou baví ze všeho nejví je box. Ne takový v ringu kde se ty 2 pomalu zabijou, ale třeba jenom u pytle na odreagování. Už jenom tím, že přítel je sportovec, a hodně lidí ho cení, tak bych chtěla taky dělat nějaký sport. Ať pořád nesedim doma. Ale musim se dát teprve do pořádku s těma všema nemocema. A pak můžu přemýšlet o njakým boxu. Ale je to taky takový můj sen. Dělat nějaký sport.
3. Mít šťastnou rodinu
Jsem sice na rodinu ještě dost mladá, ale jsem holka a tak si tohle umím představit. Chtěla bych, aby se moje dítě jednou nebálo přijít domů, aby mi muselo něco tajit. Chtěla bych, aby naše rodina nebyla rozpadnutá. Já sama mám rozvedené rodiče, a bráchové ne. Takže vidím rozdíl v úplné rodině a neúplné. I když moje mamka je 3v1 (mamka, taťka a kamarádka) tak občas mi ten táta po boku opravdu chybí. A to já nechci, aby naše dítě muselo být ve stresu kvůli tomu, že jeden týden bude někde a další zase jinde. Chtěla bych aby měl krásné dětství a ještě krásnější dospívání. Aby bylo prostě šťastné. A to i z ohledu na mě a přítele. Aby jsme si byli tak blízcí jako jsme teď. A to je co říct po těch letech.
-Vím, že mi bude hodně lidí říkat, že to nedokážu, a že jsou to jen vykřiky do tmy. Ale nejsou, opravdu jsou to ty 3 nejdůležitější sny, které chci za nějakych 10-20let, aby byly realitou. Abych pak těm, co mi říkají teď že to nezvládnu, mohla říct, že jsem to zvládla. A všechno i bez jejich pomoci.
A jaký sny máte Vy?

BNLíbající

Borelióza| DEN 19-23

13. června 2018 v 22:00 BORELIÓZA
Juchůůů! Konečně jsem bez antibiotik. Poslední dny byly fakt strašný. Bylo mi špatně, měla jsem velký bolesti a jediný co jsem byla schopná, bylo ležet v posteli a doufat, že už to brzo skončí. A konečně je tu ten den kdy je ten konec.
Včera (12.6.2018) jsem byla na nehtech. Konečně jsem si je mohla nechat udělat delší. Kvůli praxi jsem se musela krotit. Byla u mě teta z Německa od soboty do dneška (středa) a bylo to fajn. Když jsem byla schopná tak jsme byly na dortíku, na procházce a taky na fresh jsme si došly. Já šla akorát včera na nehty a ona s mojí mamkou a bráchou na fotbal.
Přítel má tento týden ranní takže spolu vstáváme společně ráno a taky večer oba padáme na hubu vyčerpáním. Je toho hodně jak se blíží konec roku. Už aby to bylo všechno za námi.
Zítra jdu zase do školy, a zase na 6 hodin, takže večer budu zase celá vyčerpaná, protože teď většinu času lítám po škole a naháním učitele abych si mohla dohnat známky. Jestli vše výjde jak má, tak budu s těma známkama i spokojená.
A co Vy? Pracujete nebo ještě studujete?

BNLíbající