Červenec 2018

Umělé nebo přírodní nehty?

31. července 2018 v 11:00 | BN |  LIFESTYLE
Poslední 3 roky jsem každých 5 týdnů chodila do salonů si dělat gelové nehty. Přišla do salonu a za hodinu odcházela s nádhernými nehty, o které jsem se nemusela nějak zvláštně starat. Lak se neodlupoval, a nehty jen rostly. Poslední 2 měsíce mě ty moje přírodní nehty začaly bolet. Tak jsem si myslela, že to bude tím, že ty gelové jsou moc dlouhé, a je to na ně těžké. Nechala jsem si je zkrátit a bylo to lepší. Jenže nebylo, po necelém měsíci mě začal bolet nejvíc nehet na ukazováčku (proto je na fotce i nejkratší nehet) začalo mi z podnehtu vytékat hnis. rozhodla jsem se pro to, že si nechám umělé nehty sundat.
Už to bude 2-3 měsíce co se pořád snažím zvyknout na svoje přírodní nehty. nikdy jsem neměla dlouhé jako teď a nikdy se o ně zvlášť nestarala. Vždy když jsem bya nervózní, začala jsem si je okamžitě stříhat, protože mi kamarádka říkala, že když je nervózní tak si je kouše. Nikdy mě nenapadlo, jak se budu bát toho, aybch i já s tím nezačala (Smějící se). Abych pravdu řekla, pořád jsem si nezvykla. To co jsem mohla s dlouhymi nehty teď nejde. Dřív, když mi do džbánku s vodou zapadla celá lžička, vytáhla jsem jí nehnty, a když mi zapadla dnes, do džbánku s čajem, nebylo jak ji vytáhnout, prorože nety nejsou.
Jak řekla moje oblíbená holčina Veronica Biasiol (její blog zde) ,,Mít dlouhé nehty je sexy, ale já jsem dáma s krátkými.'' S touto větou souhlasím od začátku do konce. Mít dlouhé nehty je skvělé, ale co krátké? Ty jsou úžasné. Ne jen, že to vypadá lépe, ale je to i praktické. Gelové nehty, opravdu nikdy přirozeně vypadat nebudou, ani kdyby jste se snažily sebevíc. Když si s někým máte na schůzce podat ruku, je hezčí krátka a přirodní manikůra, nebo umělé nehty, kdy jde vidět každý milimetr, který je odrostlý. Určitě i vy by jste byly radši, aby vám podala dáma krásně upravenou ruku, než s drápy, kdy vás ještě při nejlepším ještě poškrábe.
Já jsem ráda, že jsem se rozhodla pro sundání, protože i moje ruce teď nevypadají tak dlouhé, a i se mi lépe dělá více věcí.
A co vy? Máte přírodní nebo umělénehty?
BNLíbající

Hodně práce, málo času.

31. července 2018 v 1:38 | BN |  MOJE DNY
Je 1:30 ráno a já teď přišla domu z práce. Přítel je od soboty na dovolený s taťkou a jeho přítelkyní, tak jsem sama. Ale ani se tak nenudim. Jsem doma jen dopoledne, kdy většinu času uklízim, čistim pleť a podobný věci. A od 17i do 1 rána jdu do práce. Je toho teď moc co potřebuju zařídit. Ohledně práce, školy, a i banky. Pořád mám nějaký schůzky s holkama. Tak snad už budu mít od srpna klid a v září to zase začne. Pořád přemýšlim co příteli k narozeninám, a pomalu ostatním k Vánocům. Ten čas tak letí. Za 5měsíců tu máme zase Vánoce a Nový rok. Vždy, když mě něco napadne, tak rovnou zvážim plusy a mínusy a na konec od toho dám ruce pryč, protože je to moc já a na kluka moc holčičí. Tak snad to někdy dopadne tak, že to nebudu muset ukončit, protože je to kravina - a dodělám to, protože to bude perfektní.
Jdu se odmalovat a spát.
Co dáváte svým polovičkám za dárky?
BN😘

Rozchod

25. července 2018 v 1:06 | BN |  LIFESTYLE
Vím, že toto není to nejlepší téma, které by někdo rád řešil, ale 2 z mých 2 kamarád jsou teď kvůli rozchodu pořád v slzách. I já jsem si už několika rozchody prošla, a co si budeme povídat, příjemné to určitě nění. Kvůli tomu jak jsem mladá a kolik jsem měla přítelů za dobu randění, tak nemůžu říct, že jsem v tom zvládámí rozchodů borec. Znám lidi, který z rozchodu mají i radost, a nebo se s lidmi rozchází, protože jim dělá dobře vidět, jak se ten druhý trápí.
Já si svůj první rozchod prožila ve 13ti, s mým prvním přítelem. Oba jsme byli mladí, jemu bylo 14. Byli jsme spolu cca měsíc a půl, ale bavili jsme se už od 3. třídy základní školy. Jenže jsme si v tom vztahu nerozuměli. Nevíme proč, ale kamarádi jsme být neuměli a jako pár nám to taky neklapalo. Nechtěli jsme se vídat, vyhýbali jsme se navzájem a podobně. Když přišel ten osudný den, kdy mi teda řekl, že když nemůžeme být kamarádi a ani pár, nebudeme ani jedno. Ukončil to. I přes to jak krátkou dobu jsme spolu byli, tak mi šlo i o to, že jsem nechala odejít nejlepšího dlouhodobého kamaráda. Šlo to se mnou hodně z kopce, co se týká zdravotního stavu, psychiky a důvěře k lidem. Po pár měsících jsem skončila v nemocnici. Bylo to přbližně 5 měsíců po rozchodu, kdy jsem z toho byla celkem venku, ale pořád mě mrzelo i to kamarádství. On se to nějakou náhodou dozvěděl a začal mi psát. Co se mi stalo, jak mi je, co mi je, kdy budu zase doma. Musela jsem na operaci, takže do té operace jsme řešili věci, co se týkalo okolo našeho kamarádství. Začali jsme se zase bavit, ale jako pár jsme už nebyli. Je jasné, že já jsem zase doufala, že budeme pár. Netlačila jsem na pilu, ale pořád jsem v to doufala. Byl pro mě vším. Jak kdyby moje problémy byly pryč, když jsem byla s ním. Jednoho dne mi oznámil, že začal chodit s nějakou holkou. Zase mě to srazilo. Probrečela jsem tolik nocí a dní. Do školy jsem nechodila, protože mi nešlo přestat brečet. Nejedla jsem ani nepila a byl mi okolní svět úplně jedno. Přišli jeho 15. narozeniny. Měla jsem v tu dobu problémy v rodině a pozval mě na jeho oslavu 15tin, abych se na chvíli uklidnila. Bylo to úžasný. Dozvěděla jsem se, že už nemá holku a celou dobu jsme byli bok po boku. Všechno bylo úžasné. Byli jsme zase pár. Až do dnes, a snad už napořád.
Ale můj druhý rozchod byl horší. Prožívala jsem ho strašně moc. Bylo to skoro stejné jako u toho prvního, ale tento už pokračování nemá. Chodila jsem s tímto klukem od svých 15ti do 16ti let. Oslavovala jsem s ním narozeniny i svátky a bylo to krásné. Jenže tento kluk nemá rád vztahy. Není to kluk do vztahu a je radši sám a má radši holky na 1 noc než napořád. Jako kamarád je fajn, ale jako přítel nic moc. I když, co si budeme povídat, šťastná jsem s ním byla. Přišli moje 17. narozeniny. Už jsme spolu byli, ale chvílema jsme si psali a brali jsme se jako vztah na půl. Na půl jsme spolu byli a na půl ne. Začali jsme se hádat, a už to ani nevypadalo, že nějací přátelé jsme. Nevídali jsme se, nepsali jsme si. Nic. Jen tak bezeslov to ukončil. Celý den mých narozenin jsem čekala, že mi napíše, zavolá nebo přijede mi popřát. Pořád jsem kontrolovala mobil, a když někdo klepal nebo zvonil, běžela jsem tam já, abych byla první kdo ''ho'' uvidí. Blížila se půlnoc a to znamenalo konec mých narozenin. Zpráva i hovor nikde a on taky nepřišel. Celý den jsem čekala zbytečně. A pak mi došlo, že to je asi ten konec, na který z nás dvou neměl odvahu ho vyslovit.
Abych pravdu řekla. Jsem ráda, že jsem tyto 2 rozchody prožila, protože doufám, že už 3. nebude. Doufám, že můj první přítel je i můj poslední. A že už se loučit nebudeme.
Vám bych chtěla vzkázat, že pokud se právě rozcházíte a potřebujete se vypovídat, můžete mi napsat buď dolů do komentářů, ráda vám pomůžu a vyslechnu. A také bych vám chtěla předat to, že něco se děje z nějakého důvodu, a že vztah bez citů nemá žádný smysl. Vím, že je to celé tak bolestivé, ale věřte mi. Jednou ta bolest přejde, a vy si anjdete jiného partera/partnerku a vše bude lepší. Ale určitě nemá cenu, když jeden z těch 2 nemiluje, ale kvůli lítosti pořád ten vztah udržuje. Je to kravina, když spolu ti 2 lidé nemají být, tak nikdo to neovlivní. A věřte mi, že vše jednou přebolí. I když teď se to zdá nesmysl, ale ještě tolikrát budete mít zlomené srdíčko, že jednou příjde ten pravý, kterů tu ránu zahojí lusknutím prstu.
Znovu opakuju, že když budete potřebovat pomoc, ráda pomůžu. Buď do zprávy autorovi, nebo do komentářů. Pusu.
BNLíbající

Maminka

23. července 2018 v 1:39 | BN |  LIFESTYLE
Nikdy jsem si nemyslela, že někdy takový článek napíšu. Nějakou dobou sedím u počíteče a koukám na starší fotky, a našla jsem starší s mamkou. Začala jsem přemýšlet, co pro mě mamka vůbec znamená, a přišla jsem na to, že je to nejlepší žena na světě.
Moje maminka je pro mě královna i král, taťka i mamka, nejlepší kamarádka i sestra. Můj taťka nás opustil, když mi byly 2 roky a mamka na mě zůstala sama. I přes to, že s náma často byli děda (mamky taťka) a mamky sestry, tak pořád jsem byla většinu času jenom s mamkou. Mamka viděla jak rostu, jak začala vidět, že její výchova byla ta správná. Už od malička jsem byla introvertní člověk a radši jsem byla jenom s mamkou než v velkou partou někde za barákem. Věnovala mi všechen svůj čas, jen proto aby věděla, že to co mi předá, mi pomůže v životě.
Postupem času co jsem rostla a vyvýjela se, jsem udělala i spostu chyb. Řekla věci, kterých budu do konce života litovat. Ale i tak moje mamka stojí a stála při mě. Bylo tolik věcí, které jsem úplně zkazila a já už si myslela, že s mamkou nebudu mít takový vztah jako do té doby, ale nic nám to silné pouto nepřetrhlo. Vždy se mě snažila chránit, a i když jí ze školy chodily dopisy, že bezpodmínečně musí přijít do školy, že její účast je nutná-i tak to se mnou zvládla.
Je toho tolik co jsme spolu už zažily, a vím, že to někdy se mnou neměla lehké, snesla bych jí klidně modré z nebe, hlavně abych vědla, že bude šťastná.
Když jsem začala chodit s přítelem, bála jsem se, že ho nebude mít ráda a já si budu muset vybrat mezi mamkou a přítelem. Začala jsem si představovat situace, kdy jsem si v duchu v hlavě vybírala. Nakonec přišel den, kdy k nám přišel poprvé přítel. Mamka nebyla doma a já jenom čekala, kdy uslyším klíče v zámku. Bydlíme v přízemí, takže v pohodě vyskočíte oknem z obýváku a jste venku. Vlastně stačí udlat krok. Přišla mamka a přítel vyskakoval. Jenže moje mamka ví opravdu všechno, takže i vyskakování oknem hned věděla. Smála se a pořád opakovala, že mohl zůstat, že by ho konečně poznala. Druhý den přišel a tentokrát už přišel i odcházel dveřma. S mamkou se mají rádi. Pořád si ze mě dělají srandu, a prostě, jak kdyby se znali už od malička. Jsem trešně ráda, že si sedli.
Když vám mamka něco řekne, určitě by jste jí měli věřit, protože mamka má vždycky pravdu. Nikdy jsem této větě nevěřila, i přes to, že jsem věděla, že když mi něco radí, ať to nedělám-mohlo mi dojít, že ona to udělala a nedopadlo to dobře. Jenže musíte si tu pusu namlátit, aby jste si uvědomili, že mamka to říkala. Vždy, když jsem někdy udělala něco, co mamka říkala ať nedělám, že to nedopadne. Bylo tolik situací, kdy se stalo přesně to, co řekla mamka, že se stane. Prostě věřte maminkám, a uvidíte, že váš život bude o něco lehčí.
Chtěla bych vám říct, ať hlavně nikdy mamku neberete jako něco jasného. Ale jako něco, za co můžete být pyšní jako ona na vás. A i že, přes to, že to někdy bude mezi vámi složité. Ona vás bude milovat pořád. A my by jsme jí to měli vracet.
Toto byla osobní chvilka se mnou, brečim tu jako želva. Ale svojí mamku miluju, a vy by jste měli taky. Nikdy nezapomínejte, že mamka má vždycky pravdu.!

BNLíbající

Můj den|19.7.2018|Banka, procházka..

20. července 2018 v 7:00 | BN |  MOJE DNY
Ahoj, vítám vás u nového článku.
Od rána jsem s mamkou. Takže bylo jasné, že se s přítelem uvidíme až večer a nebo vůbec, protože to teď zase není vůbec lehké. Takže jsme s mamkou probíraly věci ohledně mojí práce a došly k závěru, že musíme do banky. To co nejvíce nesnáším jsou právě banky. Vše co se týká toho, komu dám do rukou své peníze a celkově peněz, tak nemám ráda. Protože vybrat správnou banku a ještě všechna ta čísla. No hrůza. Nakonec jsem svojí banku našla a musela do ní 2x za den, protože půlka věcí nebyla tak jak měla. Takže je snad vše už vyřízené, a už se o to nějaký čas nebudu muset starat.
K obědu pak přijela sestřenice. Ani není možný, že jsem jí nějakou dobu neviděla a ona je pořád stejná. Stejně i po těch měsících co jsme se neviděly spíš trávila čas s mým mladším bratrem a já pořád četla nějaký letáčky a čláky o mé bance a na co si dávat pozor. Nějak mě to celé zmohlo a já zase byla k.o.. Ty vysoké teploty mi nedělají vůbec dobře. Tlak mám špatný a do toho jak se teď snažím chodit pravidelně procházet, ani mým kloubům se to nelíbí. Nevím proč, ale zase se mi vrátily bolesti s tím, že jsem vůbec někdy ráda, že dojdu domů. K doktorům se mi zase nějak nechce.
K obědu jsem si udělala špagety. Pustila jsem si k tomu seriál. Určitě napíšu článek o mých oblíbených seriálech, ale je jich zatím málo, tak čechám až jich bude aspoň 5-10. Koukla jsem se na 1 a půl dílu a usla jsem. Když jsem se probudila, volal mi přítel jestli nechci jít ven se jít projít. Chtěla jsem s ním být, protože teď má dost poviností okolo a neni možnost být pořád spolu, takže i přes ty bolesti jsem se zvedla a došla za přítelem. Byli jsme asi 2 hodiny venku a zase se na noc rozdělili. Ještě že bydlíme takhle blízko, že nemusíme být od sebe přes celý město.
Zítra jdu zase do práce, takže doufám, že se mi bolesti uklidní a bude to zase v pořádku, abych i v práci mohla normálně fungovat. Zatím to tak moc není. I kdybych si mohla vzít volno, abych si neublížila, tak já nejsem typ člověka, co se snží najít na vše výmluvu, takže když vím, že to chci vydržet tak to vydržím a jak kdyby mě nic nebolelo. Teda aspoň na venek to nedávám najevo. V sobě brečim bolestí, ale pšt.
Jdu si pustit další díl seriálu a půjdu si lehnout.
Chcete abych přidala fotky některých mých letních outfitů? Napište mi to dolů do komentářů
BNLíbající

To nebo to?

19. července 2018 v 0:41 | BN |  TAG
Napadlo mě, že by jsem mohla napsat nějaký tag. Není teď moc toho co bych mohla psát o mých dnech a životě, tak jsem se rozhodla pro tag to nebo to, protože se aspoň o mně něco dozvíte.

Dlohé nebo krátké vlasy? I přes to, že mám vlasy krátké, tak nejradši mám dlouhé.
Bratr nebo sestra? Mám 2 bratry, takže bych si přála sestřičku.
Škola nebo prázdniny? Nemám ráda prázdniny, protože nemám ráda nudu, a když je školní rok, tak většinu času jsem ve škole, takže škola.
Čaj nebo káva? Mám špatný tlak, takže čaj.
Šťáva nebo limonáda? Určitě domácí limonáda.
Léto nebo zima? Určitě léto, i když v létě chci zimu a v zimě chci léto.
Černá nebo bílá barva? Určitě černá. Ale jsou dny kdy mám náladu na bílé tričko a rudou rtěnku.
Kalhoty nebo sukně? Jak kdy a hlavně podle nálady.
iPhone nebo Samsung? Už nějaký ten rok Samsung mám, takže je jasné, že Samsung.
Město nebo vesnice? Jsem městský typ.
Moře nebo hory? Určitě hory, protože mám vždy pocit jako bych byla na nějakou dobu volná.
Rtěnka nebo lesk? 100% rtěnka.
Stíny nebo řasenka? Protože mám řasy světlý, tak určitě řasenka.
Knihy na filmy? Jak kdy, poslední dobou, ale filmy.
Facebook nebo instagram? Určitě instagram. Jsem na něm pořád.
Byt nebo dům? To nevim. Oboje má svoje pro a proti, ale spíše ten dům, ale nehrnu se za tím.
Sladké nebo slané? Slané, na sladké moc nejsem.
Legíny nebo tepláky? Tepláky. Není nic pohodlnějšího.
Fotbal nebo hokej? Nesnáším fotbal, miluju hokej.

To je pro dnešek vše. Kdyby vás ještě něco zajímalo, není problém mi to napsat do komntářů a já vám ráda odpovím.
BNLíbající

Co mi dělá radost?

16. července 2018 v 22:17 | BN |  LIFESTYLE
Ahoj, vítám vás u nového článku, chtěla bych se s vámi podělit o tom co mi dělá největší radost.
Procházím teď takovým obdobím, kdy je pro mě vše složité a potřebovala by jsem aby za mě někdo rozhodoval, jaká rozhodnutí jsou správná, a která naopak ta špatná. I když je zrovna to špatné období, rozhodla jsem se, že zapřemýšlím nad tím, co mi dělá radost a díky čemu, si začnu uvědomovat i krásy toho života. Nemyslím to tak, že z ničeho nic teď budu mít skvělý období a všechno se rozplyne. To ne, ale z nějaké části budu myslet i na té krásy.

S.
Přítel, to je človék, se kterým jsem prožila tolik krásného času. A prožívám i do teď. I když tam jsou některé momenty, kdy jsem si říkala, že půjdeme asi každý jiným směrem, že takhle to už nepůjde, se to celé obrátilo. Prožíváme to nejkrásnější období lásky. Jsme mladí a i přes to jak náš vztak je složitý, tak doufám, že se to jednoho dne zlomí a bude to vše jen a jen pozitívní. Ano, když je to až moc lehké, tak to nemá cenu. Ale my a náž vztah jsme toho zvládli už tolik, že nějaký ten čas od překážek by neuškodil. A přes to, kolik lidí říkalo, že nám to nevydrží, že max. týden. Tak teď můžou jen koukat a závidět.

CESTOVÁNÍ
Už od malička byl můj sen cestování. Chtěla jsem poznat všechna města a všechny kultury. Lakují mě hlavně ta místa kam nejezdí každý. Nepotřebuji mutně x tisíc kilometrů lítat abych si dokázala odpočinout. Ano, láká mě se podívat do Ameriky, ale nechci do NY, kde byl každý (i když věřím, že to musí být kouzelný). Ale protože jsem skromná, stačí mi jet na pár dni do nějaké vesničky nebo města v ČR a já si to dokážu užít. Chtěla bych cestovat hlavně přístí rok, protože na to bude více času než teď, a také aspoň budu mít větší jistotu než v tomto roce, přes to, co se teď děje a dít ještě bude.

SEBELÁSKA
Mnoho lidí teď může říct, že je to ''klišé'', ale dělám si radost i sama sobě. Ne jen tím, že za sebe utrácím a moc nešetřím co se týká mě a mého těla. Ale i tím, že mi udělá radost, když na svém těle pracu. Když se snažím najít si ten správný směr, který mi bude vyhovovat. Naučila jsem se poslouchat své tělo. Snažím se mít zdravou stravu, chodit běhat a cvičit. A baví mě, když cítím, že to tělo je po tom všem spokojené. Když vím, že pro to tělo nedělám nic špatného a ono se mi to pak vrací. Začala jsem se mít nějaký ten měsíc zpět ráda, i když nemám perfektní postavu, nelíbí se mi můj noc a nohy, ale kdo může říct, že má stejný nos jako někdo. Každý jsme jiný, a to je na tom to nejkrásnější. Proč být jako každá jiná, když můžeme být úplně jiná a originální.

Toto jsou 3 hlavní body co mi dělají největší radost. Je jasné, že jich je více, ale v tuto chvíli si jsem jista těmito 3.
A co je pro vás nejdůležitější?
BNLíbající

Oslava, práce,moje pleť

15. července 2018 v 22:14 | BN |  MOJE DNY
Ahoj vítám Vás u nového článku.
Jako první bych se chtěla omluvit za to, že nebyly pár dní články. Je toho hodně a nestíhám skoro svůj život a do toho ještě blog.
Poslední dny jsem jenom v práci. Přijdu z práce, dám si vyprat oblečení a pomalu zase do práce jdu. Teď mám 2 dny volno a pak mě zase čekají 3 dny práce. Nemusela bych tam být tolik, ale chci z toho taky mít nějaký pořádný výdělek a ne abych si tam chodila na 10 hodin běhat po restauraci za pár tisíc. To tam radši budu dýl.
Včera jsem byla na rodinný oslavě ve Vejprtech, a zase jsme se viděli všichni po roce společně. Porovnali jsme kdo se jak změnil, kdo je těhotná a kdo porodil. Je divný, že moje sestřenice, která je o 7měsíců starší jak já už za 3 měsíce bude rodit. Připadám si staře (haha). Lidé v mém věku už mají většinou 1 dítě a já přemýšlím nad tím, jaký obor chci studovat dál. Takže nad nějakým dítětem ani nepomyslím. Ano, občas si štěně beru do náruče a ptám se jak by mi miminko slušelo, ale nemyslím to zatím vážně. Přijeli všechny tetičky a strýčkové, dědové a babičky, a vzpomínali na to jak někdo byl před jakým rokem takový a takový.
S přítelem chvilkama přemýšlíme o novém bytě. Kde budeme bydlet a jak to zařídíme a takové věci. Nejradši bych si vzala nejdůležitější věci a šla bydlet jinam. Jenže všichni víme, že to tak rychle nejde a budeme muset ještě čekat nějakou dobu. Všechna ta práce moje i přítele teď zabýrá dost času. Za pár týdnů zase začne přítel trénovat a začnou tréninky i zápasy a nějaké ty výjezdy, takže to asi vše zase necháme na příští rok. Jak tak přemýšlím, tak tenhle rok plánujeme a až příští vše budeme plnit. Ale niní kam pospíchat. My jsme mladý a času je dost. Aspoň do tý doby poznáme, jestli to spolu opravdu dotáhneme až tak daleko.
Jak začalo léto a já se přestala líčit (jen do práce si dělám stíny a rtěnku a občas rozjasňovač), tak se mi zlepšila pleť. Nemusím se stresovad nad školou a ani jestli se stihnu odlíčit nebo ne. A pořád jsem musela přemýšlet, jestli se spotím a jestli bude pršet, aybch si vzala líčení sebou. Nemusím nad ničím takovým přemýšlet a je mi dobře. A hlavně já jako alergička, který 24/7 slzí oči a pořád smrká - tak mě nebaví pořád koukat jestli nemám někde něco rozmazanýho. A hlavně je nejkrásnější pocit přijít domů, umýt si obličej a ruce a za 10min už ležet v posteli. Hlavně v tomhle vedru si nic navíc nedáváte na obličej a Váš obličej může krásně dýchat, aniž by mu něco bránilo. Není ani hezké, když máte make-up a začnete se potit. Všude Vám to stýká, lesknete se a pak máte flekatý obličej, protože ne na každém místě Vám jde pryč makeup stejně.
Jdu si udělat nějaký salát a koukat na Sex ve městě a pak spát.
Co jste dnes dělali Vy?

Microblading obočí

12. července 2018 v 0:38 | BN |  SEBEVĚDOMÍ
Když jsem byla menší, měla jsem obočí velmi husté a bez tvaru. Nijak jsem se o něj nestarala a nechala růst, tak jak rostlo. Pak přišla puberta a začala jsem si všímat jaké obočí mají ostatní holky a jaké obočí mám já. Vzala jsem si mamky pinzetu a snažila se napodobit tvar obočí jedný blogerky. Je jasné, že moje 14i leté já hned na poprvé neudělá stejné obočí jako 18i letá blogerka, která si obočí nechávala dělat od kosmetiček. No a jak jsem trhala a trhala, tak jsem si ho celé úplně zkazila. Každé obočí jsem měla jiné, a také jsem trhala moc, takže z mého hustého obočí se staly 2 tenké čárky. Když to viděla mamka, vzala mě ke kosmetičkám a nějakou dobu mi udržovaly nějaký tvar, aby mi z těch čárek vzniklo husté obočí. Asi další 2roky jsem chodila na kosmetiku, až mi to přišlo zbytečné a já si myslela, že bych se o své obočí a svůj tvar mohla starat sama. Jenže p. kosmetička mi na obočí dávala nějaký olejíčky, které já doma neměla. Po pár letech mi obočí začalo vypadávat, a zustalo mi místo obočí přibližně 10 chloupků. Pořád jsem doufala, že mi to začne dorůstat normálně. Jenže to se nestalo. Projížděla jsem nějaké tipy na dorůstání obočí a vyjela mi reklama na microblading. Začala jsem si o tom více zjišťoat a čím více jsem četla, tím více jsem byla rozhodnuta, že to jednou podstoupím. A dnes je ten den. K narozeninám jsem dostala od mamky voucher na microblading obočí u p. Sofii, a bylo to úžasné a s výsledkem jsem maximálně spokojená.
Co je to microblading?
Technologie permanentního makeupu. Tato metoda je zatím jediná, která dokáže napodobit přirozené obočí. Provádí se pomocí speciálních jehel a čepelky a ručně. Microblading se provádí vykreslováním jednotlivých chloupků obočí. Celý proces trvá 60-90min.
Postup.
Když jsem přišla, tak si mě paní Sofia prohlídla. Podívala se mi na mé obočí neobočí a probraly jsme proč to mohlo dojít až do takovéhle fáze obočí. Řekla mi vše co mi bude dělat a jak to bude probíhat. Co smím a nesmím, jak dlouho se obočí bude hojit a jak se o něj starat. Lehla jsem si na lehátko a p. Sofia mi na obočí nanesla lokální anstezii. Nechala ji 30min působit a potom si mě posadila a pořešily jsme tvar. Udělala mi nákres a pak domluvily detaily až do doby, kdy jsme obě byly spokojené. Lehla jsem si a vše mi popisovala, co bude dělat. Nebolelo to, jen chvílemi to bylo nepříjemné. Ale dalo se to vydržet.
Cena.
Za luxus se platí. Já to dostala k narozeninám, ale cenu jsem viděla a bylo to 4 999Kč. Ve většině případech se to pohybuje kolem 4-7 tisíc.
Místo.
Dělala mi to úžasná paní Sofia ze salonu Viasofia Make-up studio v Praze. Je milá, krásná a profesionální. Vše Vám vysvětlí a poradí. A celá ta doba strávená s paní Sofiou byla úžasná. Jsem si jista, že jsme se neviděly naposledy.

Pokud máte nějaké otázky, tak se můžete zeptat v komentářích. Máte nebo jste někdy přemýšlely o microbladingu?
BNLíbající

Horní fotka: Dnes ráno
Spodní fotka: Pár minut po

Můj den|10.5.2018

11. července 2018 v 3:20 MOJE DNY
Je zase brzo ráno a já zase nemůžu spát. Je to přes 30hodin co jsem nespala, takže jsem se rozhodla, že Vám napíšu o mém včerejším dni.
Ráno jsem se probudila úplně bez bolestí. Neměla jsem bolesti, hlad ani na nic chuť. Takže jsem toho musela využít a jít koupit mamce dárek, protože měla včera svátek. A protože má nejvíc ráda nugát, tak jsem jí koupila půl kila nugátu. Má špatný cukr (nebo něco takovýho), takže chodí často na odběry a kontroly krve, takže si ten nugát vychutná až ve čtvrtek po odběrech. Hned jsem zůstala s mamkou a přítel šel s jeho bratry ven, takže jsme každý byl se svou rodinou. Po pár hodinách jsme se sešli a šli se projít. Celý den bylo hnusně, takže jsme museli využít chvilky co nepršelo. Volali mi z práce, takže jsem si zase přidala pár směn navíc. Jsem zvědavá jak tohle všechno zvládnu, protože od konce června jsem ve strašným stresu a spěchu, a už na sobě cítím jak jsem pomalu více a více vyčerpaná. Vždy jdu z extrému do extrému, z nejvíce nadšený a strašně do všeho hrr, do úplného vyčerpání. A pak strašně rychle onemocním.
Zítra. Teda už dnes jedu za pár hodin do Prahy na 6Dmicroblading obočí, do jednoho luxusního salónu. Nechci to teď vše rozebírat, ale zítra Vám o tom určitě napíšu článek, protože jsem na to zvědavá i já sama. Nikdy jsem nic takového neměla, a vždy o tom snila a přemýšlela, že jsem se rozhodla, že si udělám konečně radost.

Co jste včera dělali Vy? Napište mi to do komentářů.
Jdu si připravit nějaké věci, které si budu brát sebou, ať nic nezapomenu.
BNLíbající